Silnice je zprvu po americku hezky rovná...
19. srpna 2009
Kopce a kopečky
Silnice je zprvu po americku hezky rovná...
14. srpna 2009
Který píchá nejvíc?
... po ulici se prohání koňská spřežení a dostavník odjíždí každý den ve tři odpoledne. Prostě pravý divoký západ... :-) Jen kdyby u vchodu nevybírali 5 dolarů vstupné...
12. srpna 2009
Odkud se bere voda v pousti?
Více o přehradě se dočtete třeba tady:


Svět je malý a tak jsem se v Las Vegas sešel s kamarády z VUT v Brně, kteří po západě USA cestují už měsíc :-) Ale v casinu jsme se lapit nenechali, takže návrat do Čech bez dluhů bude možný... :-) Už za dva týdny ... :-)
8. srpna 2009
Vzhůru na západ
Celá posádka měla štěstí - mraky nad mostem trochu rozfoukal čerstvý vítr od oceánu a jeden z novodobých technických divů světa se ukázal v celé své kráse :-) Prosím seznamte se: most Golden Gate a plavčík já :-)
V zálivu jako správný plavčík obdivuju šikovnost kapitánů na lodích dole pode mnou - dokážou plachetnice kormidlovat i proti větru vanoucím z oceánu na město v pozadí. Netuším jak dokážou jet s plachetnicí proti větru...Jsem hold jen plavčík... :-)
Ulice jsou poctivě pravoúhlé, v dálce mrakodrapy downtownu, za nimi kdesi v oparu (nebo ve smogu...) oceán. Nikdo se tady ale nekoupe, všichni jezdí na sever nebo na jih...
Každá zasloužilá holywoodská hvězda má svoji hvězdu i na chodníku slávy. Najít svého oblíbeného herce, herečku nebo zpěváka na několik kilometrů dlouhém chodníku ale není žádná sranda...
29. července 2009
Dinosauřím kaňonem mezi červené skály



Po pořádném zchlazení v řece a mírném zapečení našich zad na žhnoucím sluníčku pokračujeme dále rozšiřujícím se údolím kaňonu až do města Sedona. Tohle malé městečko vypadá skoro jak z divokého západu... Nízké červené domky, malé obchůdky a restaurace nabízející steak z bizona, všude kolem červené skály. Jen aby zpoza rohu nevyskočil nějaký ozbrojený kowboy... :-)
Steak z bizona byl vydatný až moc, pro lepší trávení vyrážíme na výšlap na červenou skálu jménem Cathedral Rock.

Cesta na vrchol trvá asi hodinu, pot z nás leje jak o život, ale už po cestě nahoru jsou výhledy do okolí super. V dálce je vidět Sedona i s diskutovanou moderní kaplí postavenou přímo pod červenými skalami. Najdete ji na fotce? :-)
Cestou zpět se ze sedla otvírají krásné výhledy do nekonečného údolí...
... soutěžíme, kde se méně bojí výšek (já vyhrál :-) ) ...

Ale co naplat, večer se blíží a nás čeká ještě cesta zpět do Phoenixu... Víkend končí, zítra zase do práce. Tak pápá Sedono :-)
PS: V pondělí jsem zjistil, že mám pěkně spálená záda.... můj z Čech dovezený krém s ochranným faktorem 15 nějak nestačil na arzonské pouštní sluníčko... Při návštěvě drogerie jsem zjistil, že v Arozině se krém s ochranným faktorem nižším než 35 vůbec neprodává... nejvíc na odbyt jdou prý krémy s faktorem 50 a vyšším ... :-)
20. července 2009
3000 metrů nahoru a 20 stupňů dolů
Ale už dvě hodiny jízdy na sever od Phoenixu se krajina překvapivě rychle mění :-) Může za to i nadmořská výška - Phoenix leží v 340 m.n.m., dálnice za dvě hodiny cesty překoná převýšení větší než 2000 metrů. A ejhle, najednou jste místo v poušti v lese, teplota klesla o 15 stupňů :-) Flagstaf a jeho okolí bylo cílem víkendového výletu 4 Honeywell čechů :-)Okolí Flagstafu není známé jen spoustou jezer, kam se jezdí američané zchladit z pouště...
... ale hlavně nejvyšší horou Arizony, která se tyčí přímo nad ním - Humpreys Peak, 3.829 m.
Takže - zhluboka se nadechnout... a jde se nahoru :-) Zrádnost Humpreys peaku není v převýšení - do výšku cca 2800 m se dá vyjet autem, ale v jeho výšce. Převýšení skoro 4000 metrů během jednoho dne není pro tělo zrovna ideální... Motání hlavy, sucho v ústech, špatné dýchání - to jsou jen některé příznaky vysokohorské nemoci. Ale výhledy do krajiny jsou tou nejlepší odměnou :-)
Skoro vybíhám na vršek Humpreys peaku - nahoře jsem za 45 minut :-) Výhled dokola je super - rozlehlé pláně Arizony, kopce v dáli, na severu lze zahlédnou okraj Grand Canyonu. Super odměna za náročný výstup :-) Jenže něco je divné - zjišťuju, že mi nějak podivně praská suchý zip na bundě. Američanovi vedle najednou z ničeho nic přestává fungovat videokamera. Až když na vrchol přijde Američanka, které stojí vlasy na hlavě, vše je jasné..... Nestojí jí vlasy hrůzou, může za to statická elektřina ... Na první pohled legrační, nikdy jsem nic podobného neviděl :-) Prostě všude tak různě praská, vlasy delší než 2 centrimetry se tyčí k nebi jako hřebíky :-) Ale pak všem na vrcholu dojdou další souvislosti - statická elektřina může zničit foťák, omráčit špičky prstů, ale hlavně přitáhnout blesk.... A vzhledem k tomu, že obloha je pořád zatažená a hřmí každou chvíli, není to žádná legrace...
17. července 2009
Teplo, zima, teplo, zima... přihořívá ... Phoenix :-)
http://lacmanek.blogspot.com/2007/07/42-c-smame-vajka-na-slunku.html
Kvůli vysokým teplotám je všude klimatizace. V hotelu, v autě, v práci, v pobchodě, v restauraci. Klimatizace je ale všude nastavena na cca 20 stupňů, takže dostávám teplotní šoky - no posuďte moje běžné ráno:
Hotelový pokoj, 7:00 - 22 stupňů (zapnutá klimatizace)
Auto, cestou do práce , 7:50- 25 stupňů. Klimatizace v autě pracuje naplno a za chvíli už je vevnitř v autě příjemná zima :-)
Parkoviště před Honeywellem, 8:00 - 36 stupňů. Přijíždím do práce. Jako napotvoru je parkoviště plné a volné parkovací místo je až na druhém konci... Takže se cestou přes parkoviště zase pěkně ohřeju :-)
Honeywell , 8:05 - 20 stupňů. Jsem v práci, klimatizace jede naplno... :-)
Podobně se to opakuje během oběda, když jedu s kolegy někam na jídlo. Prostě pořád se střídá teplo, zima, teplo, zima, teplo, zima :-) Kvůli vysokým teplotám se toho ani ve volném čase po práci moc dělat nedá... :-( Maximálně tak do bazénu, ale voda je skoro až nepříjemně teplá, tady asi ohřev vody nepotřebují...
Jak se zbavit vysokých teplot? Co třeba hory kolem Phoenixu ? :-) Už aby byl víkend, na nejvyšší hoře Arizony, Humphreys Peaku, bude určitě chladno :-)
12. července 2009
Na cestě mezi Brnem a Phoenixem
05:00 Zvoní budík. Honem ven z postele, nezapomenout žádný batoh a velká rozlučková pusa Lucce.
05:32 Odjezd šalinou číslo 8 ze Starého Lískovce na Hlavní nádraží
06:00 Stevardka v autobuse Student Agency vítá cestující ranní linky z Brna do Vídně
08:30 Vídeň, letiště - zabalená svačina přijde k chuti :-)
09:15 Check in u Austrian Airlines - letadlo do Washingtonu je plné, místo u okna už není :-(
10:30 Kontrola před nástupem do letadla: žádné složité vyptávání kdo kdy komu jak a za kolik balil zavazadla jako v Amsterodamu před odletem do Indie se ve Vídni nekonná
11:30 Boeing 767 od létá na osmihodinovou cestu...
20:30 Přistání ve Washingtonu, přeřizuju hodinky o šest hod zpět na USA čas
14:30 Přistání ve Washingtonu, hodinky přeřízeny
14:45 Všechny cestující nakládají do jakési pojízdné krabice a vezou přes celé letiště na imigrační oddělení.... Zvláštní pocit....
15:30 Kontrola u imigračního úředníka - Honeywell pracovní víza jsou v pořádku a tak jsem oficiálně vpuštěn na půdu USA :-)
15:45 Vyzvedávám kufry. Přichází ke mně zaměstnanec letiště - paní se psem, asi hledá drogy.... Pes sedivoce sápe na můj batoh a paní zbystří... Ne drogy nevezu, ale pes asi dostal chuť na moji nedojedenou svačinu - chleba s paštikou a sýrem.... snažím se to vysvětlit té paní, ale ta mluví něco o nedovoleném dovozu potravin, pokutě 300 USD a posílá mě na důkladnou prohlídku... Za neprůstzřelným sklem vysvětluju pohledné černošce, že nejsem drogový dealer, jen jsem zapomněl dojíst svačinu...Zkuste ale vysvětlit anglicky co to je paštika, když to Američani v životě neznají...Černoška si bere sterilní rukavice a zkoumá moji nedojedenou svačinu...s omluvným výrazem mi oznamuje, že svačinu mi musí zabavit, jinak by mi byl odepřen vstup na území USA...a tak svačinu obětuju...po zrentgěnování batotu končí v koši i jablko - dovoz ovoce je taky zakázaný....pak jsem propuštěn :-) Uf.....

16:30 Nastupuju do pojízdného kontejneru, který mě veze z imigračního oddělení zpátky na letištní terminál
16:50 Check in do navazujícího letu s US Airways z Washingtonu do Phoenixu
17:20 Odlet Airbusu A319 :-) Stihl jsme to :-)

22:00 Přílet do Phoenixu na Terminál 4, přeřízení hodinek o 3 hod zpět
19:00 Přílet do Phoenixu na Terminál 4, hodinky přeřízeny
20:30 Čeká na mě kolegyně Pavla :-) Sláva :-)
20:00 Z letadla už vyložili všechny kufry, ale moje mezi nimi nejsou.... :-/ Smutně je vyhlížím na pásu v příletové hale, ale nic....Jdu to nahlásit nas přepážku US Airways, snad se najdou, mám jen jedno tričko navíc...
20:30 Vysvětlení paní od zavazadel US Airways: "Protože jsme letěl z Vídně se společností Austrian Airline, ale letenku Vám vystavili United Airlines prostřednictvím American Expres, zodpovídá za Vaše zavazadla společnost United Airlines. Letenku z Washingtonu jste měl s United Airlines, ale Váš let by operován US Airways. US Airways odbavují zavazadla na Terminálu 4, ale United Airlines odbavují zavazadla na Terminálu 2. Proto byla ale Vaše zavazadla dopravena na terminál 2, i když letadlo sice přistálo u terminálu 4. " No rozumíte tomu? Já moc ne... ale hlavně že vím kde mám svoje kufry :-)
21:00 Vyřizuju půjčení auta, příštích šest týdnů se po Phoenixu budu prohánět v KIA Rondo (sorry Jardo, Renaulta neměli..... :-) )
21:30 Vyjíždíme z letiště na hotel, Pavla jede první a já ji sleduju. Napoprvé se výjezd na správnou výpadovku nepodaří, ale podruhé to už vyjde :-)
22:30 Konečně u hotelu :-)
23:00 Slavnostní příjezdová večeře a uvítací pivo :-) ( díky Pavlo :-) )
24:00 Večerka :-) V čechách už je pondělí 9 hod ráno, cesta trvala celkem 28 hodin. Dobrou noc :-) A zítra vzhůru do Arizonské pouště :-)
7. března 2009
1. března 2009
Lesk a bída Bombaje
I zřejmě největší turistické lákadlo Bombaje - vyhlášená Brána do Indie. Měla vítat britského krále při jeho návštěvě Indie. Paradoxně právě tudy v roce 1645 odešli poslední Britové, když byla Indie uznána jako nezávislá země.
Bombaj (nebo chcete-li nově po indicku Mumbai) se stala obchodní centrum Indie. V roce 1850 byla bombaj jen malou rybářskou vecničkou. V roce 2009 je Bombaj velkoměsto s 12 miliony obyvatel. Víc než polovina indického zboží projde před indickými přístavy, v centru se staví veká obchodní centra a kancelářské komplexy evropských a amerických firem. Právě proto se do Bombaje stěhují Indové z celé Indie - doufají, že v Bombaji najdou práci. Bohužel to často není pravda a z přistěhovalců se často stávají bezdomovci. A tak je Bombaj město plné protikladů...na dohled od krásně upravených parků...
... jsou chatrče se střechami z igelitu, obrovské slumy jsou v každé části města. Už jste viděli oskarový film Milionář z chatrče o dvou dětech z bombajského slumu?
Sice skoro každý má mobilní telefon, ale prádlo se stále pere jako před sto lety. Z celé Bombaje se sváží prádlo do centrální prádelny, kde se pak prádlo v obrovských kádích plných špinavé vody pere. Žádná automatická pračka, vyprat, usušit, vyžehlit, složit, odvézt. Většina bombajských hotelů využívá služeb centrální prádelny. Cena za vyprání jednoho ručníku je prý 10 INR. Od ted už se nikdo nediví špinavému povlečení v indických hotelech. Pokud se vám nelíbí špinavé skvrny na vašem čistém prostěradle, v hotelu vám prostěradlo rádi vymění za jiné - skvrny budou pouze jiného odstínu a najiných místech :-)
Na druhou stranu ústřední prádelna aspoň nabízí zaměstnání pro pár tisíc Indů, kteří tak neskončí jako žebráci na ulici... Podobné zaměstnání mají dabavahlové - ti zase za poplatek 200 rupií měsíčně dopravují do zaměstnání v obědvácích obědy. Milující manželka připraví doma svému zaměstnanému muži oběd, který pak dabavahlové klidně přes půlku Bombaje ochotně dopraví až na mužovo pracoviště... vlakem, na kolem, na káře, na hlavě...

Večer končíme na pláži . Vznikající indická střední třída sem chodí odpočívat. Já jsem v rozpacích - koupil jsem si banán, snědl jsem ho, chci vyhodit šlupku do odpadkového koše, ale koš nemůžu nikde objevit...Červená hranatá krabice s malým otvorem jakok koš vypadá, ale mladý indický pár mi taktně naznačuje, že to není odpadkový koš ale poštovní schránka...Když vidí, že nevím kam vyhodit šlupku od banánu, s úsměvem ji ode mě vezme a zahodí ji jen tak na zem.
Na pláži lze kromě oříšků, kukuřice, čaje koupit celkem cokoliv. Ale my ochutnáváme hlavně bhanipuri. Pálí to jako čert - není nad to si spálit zobák pořádnou dávkou chili těsně před spaním :-)
Víc fotek najdete na rajčatové stránce.
22. února 2009
Vzhůru do Indie
1. února 2009
Hádanka...
- která je velká jako celá Evropa
- žije v ní víc než miliarda obyvatel
- krávy mají přednost na křižovatce
- skoro nikdo tam nejí maso
- 41 % všech chudých světa žije právě tady
- obyvatelé mluví víc než 60 různými jazyky

Českorybenskopoličskonedvězopustokamenická výprava v téhle zemi stráví v únoru skoro tři týdny. Už víte, o které zemi je řeč ? Hola hola, Indie volá :-)
4. ledna 2009
14. prosince 2008
Naživo tour 2008
Srdečně všechny zvu na letošní v pořadí už desáté jubilejní Naživo tour :-) Přijďtě se vánočně naladit s Náhodným seskupením Naživo koledy hrajícím :
sobota 27.12.2008 14 hod Předhradí, Domov důchodců - hrad Rychumburk (veřejně neveřejná generálka)
sobota 27.12.2008 17 hod Proseč, Chrám sv. Mikuláše (+speciální host)
neděle 28.12.2008 14 hod Krouna, Evangelický kostel
neděle 4.1.2009 14 hod Nové Hrady, zámek
neděle 4.1.2009 17 hod Luže, Chlumek
Pozvěte přátelé, kamarády, ale i nepřátelé a nekamarády... vždyť jsou přeci vánoce.... :-)
Lacmánek - kytara, akordeon, zpěv-bas
29. listopadu 2008
ARJ21 poprvé ve vzduchu a opět úspěšně na zemi :-)
http://aktualne.centrum.cz/finance/penize-a-investice/clanek.phtml?id=623380&tro7054_0_0
Vývoj ARJ21 začal v roce 2002 a v roce 2005 se součástí vývojové skupiny pro Fly-By-Wire řídící systém stal i tým inženýrů z Honeywellu v Brně. V roce 2008 jsem se součástí tohoto týmu stal i já :-)
Nejobsáhlejší zprávu o prvním letu ARJ21 přinesla samozřejmě čínská televize. Všimněte si prosím všudepřítomné rudé barvy a vlastenecké nadšení všech ... :-) omluvte prosim sníženou kvalitu vysílání, vysíláme až z Číny :-)
Pro zajímavost ještě téměř neuvěřitelné ARJ21 video i s čínskou propagandou, sličnou slečnou v červeném a mohutnou smyčcovou symfonií....
Základní údaje o ARJ21 najdete
http://www.acac.com.cn/site_en/product01.asp¨

http://www.venstim.cz/?231bd250d4033952c20c4c2b46c510d3
Takže vzhůru do oblak :-)
28. října 2008
BEST televize uvádí...
Norway trip
Stručný děj: Devět brněnských BEST studentů vyráží na výlet po Norsku. Po počátěčních kompikacích (někteří cestují letadlem přes Bratislavu, Londýn a Oslo) se všichni šťastně shledají v Trondheimu :-)
V Trondheimu všechny příjemně překvapí nečekanně slunné počasí, na dalekém severu, v říjnu, v tričku... kdo by to byl čekal :-) V Tronheimu obdivují místní katedrálu, kde jsou korunování norští králové.
Záhadou pro všechny je účel zvláštních červených dřevěnných bran.
Červená, zelená, žlutá. Víc barev najít nelze. Navíc všechny domy jsou jak jinak než ze dřeva.
I tenhle nejstarší dřevený dům na celém celičkém severu. Překvapivé je, že od 16. století, kdy byl postaven, ani jednou nevyhořel. Narozíl od Osla, které vyhořelo celkem dvanáctkrát.
Trondheimský přístavu se naši hrdinové marně snaží identifikovat sochu horníka. Vypadá jako Antonín, topič elektrárenský. Omyl - je to poslední viking....Květinový most je v říjnu překvapivě bez květin, lodě, ryby. Na obloze se honí mraky a sluníčko střídá po deseti minutách déšť a naopak. Naši hrdinové nepřipraveni a zmátoření prvním sluníčkem jsou na rozdíl od Norů vybavených nepromokavými bundami promoklí na kůži... Deštník nejde použít, s prvním větším poryvem větru odlétá dál na sever.
Norové se mají dobře. Bydlí v malých dřevěných domcích. Bez záclon, aby na sebe hezky vzájemně viděli. Hodně topí, protože elektřina je v Norsku levná. Jinak je ale v Norksu všechno setsakramensky drahé... Což naši hrdinové nelibě nesou při nákupu potravin ale hlavně večer v hospodě. Ona totiž třetinka piva v baru za 200 Kč v přepočtu není nic moc... Ještě že norští kamarádi vypomohou - pivo se tu vaří ve velkém doma z instantního prášku, chemici ve školních laboratořích destilují alkohol. A alkohol na letišti v bezcelním obchodu je levnější než v Čechách. Prohibice na alkohol nefunguje. Tak proč ji vlastěně mají?
3. října 2008
Recept na Římský koláč
TĚSTO :
Do středně velké mísy dejte 25 deštivých kapek z Chrámu sv.Pavla za Hradbami,...
... přidejte špetku z výzdoby stropů ve Vatikánských galeriích, ...
... rozpalte troubu na 250 stupňů - ale pozor aby z toho nebyl požár jako na fresce v Rafaelových sálech...
... do mísy přidejte dojem z vatikánské knihovny...
... celé těsto zamíchejte a nechte chvilku uležet v chrámu sv. Petra...
... aby bylo těsto dostatečně křehké, je třeba ho uložit na místo se správnou vzdušnou vlhkostí aby řádně vykynulo...
... ale hlavní svatopetrský oltář se pro kynutí těsta moc neosvědčil....
... takže je lepší vyzkoušet jiné místo - třeba ve věži chrámu sv. Petra...
... ale pozor at po cestě nahoru po příkrých schodech těsto nevyklopíte !!!! ...
... pokud těsto nechce dobře kynout, přidejte trochu vody z kašny u Pantheonu...
... pak přidejte trochu španělského koření. To nejlepší se prodává na španělkých schodech...,
... vše dobře promíchejte a těsto nechte uležet přes noc.
POLEVA:
Než se těsto uleží, začneme připravovat polevu. Do šlehače nasypte 20 dkg nočního římského svitu ...... přidejte půl litru vody z Fontány Di Trevi, řádně vyšlehejte a spolu s těstem nechte uležet do druhé dne.
Do polevy pak přidejte hrst vápence z Kolosea....
... nejkvalitnější vápenec je až na dně Kolosea...
... přisypte trochu červeně z římských lázní v Palatinu...
... a polevu zamíchejte. Odleželé těsto smíchejte s antickým prachem z Forum Romanum...
... těsto nakypřete Antickými sloupy...
... a dejde péct do trouby na 45 minut.
... Na hotové těsto nalejte hotovou polevu a římský koláč je hotový :-) Dobrou chuť :-)
25. září 2008
Se Zlínem v Křižanově až do oblak
Sice trošku starší letadlo, ještě made in Czechoslovakia...
I avionika je mírně zastaralá, autopilot chybí úplně...
... ale letadlo pořád létá :-)
... krásná je Vysočina v okolí křižanova z výšky pul kilometru :-)
... až na tu dálnici.... Jako jizva v krajině....
A zde již spokojený skoropilot, který přežil první let i s dvojitým nácvikem volného pádu a průlety zatáčkou náklonem na křídle.
20. srpna 2008
Bulharsko-řecká divočina
... a skútrem do hor :-) Vítejte v PIRINU :-)
Hlavní hřeben Pirinu se táhne ve výšce asi 2000 metrů.
Celkem fuška na něj vylézt...
Bulharské vlaky jsou prima :-) Dveře nejdou bud otevřít a nebo zavřít, ve 35 stupních je jedinou klimatizací otevřené okno a o čistotě záchodu ani nemluvě.... :-)
Bary na pobřeží nabízí nejen občerskvení ale i nezbytné sluněčníky - bez nich by byl každý spálený od sluníčka za 10 minut....
Vlak je sestaven z lokomotivy, jednoho vagonu na sezení a dvou lůžkových,
Při pohledu na směsici bulharů s obrovskýma taškama, kteří se chtějí nacpat do jediného vagonu k sezení to vzdáváme a jdeme se zeptat na cenu lůžkového vagonu
Jarda usmlouvá cenu za lůžkový vagon z 55 EURO na 25 EURO. Že v kupé se třemi postelemi budeme spát čtyři nikomu nevadí.
V jediném vagonu na sezení se už nedá ani projít, ulička je zaplněna lidmi a zavazadli, všichni kouří, dveře vagonu nejdou zavřít.
Na hranicích stojímě dbě hodiny - hodinu na řecké straně, hodinu na bulharské straně. Kolem vlaku stojí celníci se samopaly. Jsme pořád ještě v Evropě?
Potřebujeme koupit jízdenky před Bulharsko, ale nechtějí mě pustit z vlaku, prý nejdřív Policia musí přijít
Když Policia se samopalem konečně přišla, tak konstatovala Čeka, OK a bylo to.
Honem koupit jízdenky. Já to s tíhám, vracím se do vlaku, ted ještě musí koupit jízdenky Jarin. Ale ten nemůže najít výpravčího, pobíhá po nástupišti a vlak se rozjíždí...
Naštěstí průvodčí uklidňuje všechny: MANEVRE, MANEVRE. Vlak se jen přesunnuje na jinou kolej... Polovina vlaku, kterým celníci zabavili pas si oddechla, ale Jarin na nástupišti, kterému nikdoo nic neřekl(jinak než bulharsky nebo rusky se tu nemluví), si mezitím než vlak přesunuli na jinou kolej skoro úspěšně sehnal taxíka.... :-)
Sofie :-) Hlavní město Bulharska, typicky balkánskké město - špinavé, betonové, spousta odpadků, toulaví psy. nejlepčí z celého města je hlavní trh - od rajčat, přes sýry, oblečení , koště a televizi tu seženete všechno :-)
23. července 2008
Jak se v Rumunsku staví letadla

Bukurešť na začátku 19. století hodně ovlivnila francouzská kultura. Spousta staveb v centru města byla postaveny francouzskými architekty, jsou to kopie staveb z Paříže nebo to jsou zmetky, které jinde nechtěli:-) Jako třeba socha Vlada Terpeše (Drákuly...) na jednom bukurešťském náměstí - původne si ji objednal fransouzcký král, ale nelíbila se mu a nechtěl ji. Tak si ji vzali Rumuni, uřízli jí původní hlavu a nasadili novou - rumunskou, drákulovskou :-)
Největší budova na světě je Pentagon v Americe. A druhá největší budova na světě? No přece "Dům lidu" v Bukurešti :-) Postavil ho diktátor Chauchesku v roce 1980 a od té doby pořád přitahuje pozornost... je prostě obrovský :-) !!

V Bukurešti bydlí spousta bláznivých Rumunů, kteří až do rána tančí balkánské tance do kruhu v krásných krojích s kloboukem, ...

Možná že právě cestou domů z jedná takovéhle protančené noci se zrodil v hlavě pár rumunkých BEST studentů nápad - co takhle nechat si postavit letadlo? :-) No to je nápad :-) A protože jsou Rumuni stejně jako všechny balkánské národy od přírody lenoši, pozvali si na postavení letadla studenty z ostatních evropských zemí :-) Rumuni nejsou na stavění letadel moc šikovní.... však se podívejte a video :-)http://www.youtube.com/watch?v=NOxKALtbNpE
Pozvaní letečtí odborníci pak týden jako o život plánovali, počítali, stavěli... letadlo :-)

Potýdnu usilivné práce ještě závěrečná fotografie turecko-česko-srbsko-portugalsko-chorvatského týmu s hotovým letadlem ...

... chvilka napětí před prvním startem...... poletí nebo nepoletí?
LETÍ !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Uf :-) Týdenní práce nepřišla na zmar :-) Ale je nutno dodat, že naše letadlo nebylo nejlepší a první cenu (vyhlídkový let nad Bukureští) nevyhrálo :-( První cenu vyhrál Murat tým - možná i proto, že jeho vedoucí Murat sbíral zkušenosti o stavbě letadel loni v létě na BEST kurzu v Brně :-)Sibiu je město na středozápadě Rumunska. Skoro všude jsou něměcké nápisy, v ulicích města je slyšet němčina i dnes... Jak by taky ne - tohle město bylo za císaře Františka Josefa hraniční město Rakouska-uherska....
Němci a Rakušani jsem však dne už jezdí maximálně na dovolenou :-) Rumunské drsné poměry, blízké pohoří Fagaraš, horké léto a drsná zima ..... Sibiu není místo pro žádné bábovky :-)
Rumuni to neměli jednoduché. Snad všechny okolní země se snažili přivlastnit si rumunskou krajinu k sobě - Turci, Rakušani a Maďaři, Rusové.... možná právě proto jsou v místním kostele na obrazech namalovány všechny záporné postavy oblečené v tureckém turbanu a nad jedním oltářem lze najít i český symbol - českého lva :-)
Rumunský venkov to je divočina sama o sobě. Skok o sto let zpátky. Po silnicích pořád chodí krávy, které když se vracejí z pastvy přesně vědí do kterých otevřených vrat nají vejít. Potkat můžete celou rumunskou kapelu, která jde vyzvednou ženicha při začátku třídenní svatby. Nebo mnicha který obchází auta stojící na křižovatce na červenou a prosí o almužnu . Domky jsou nízké, se střechami z tašek podmazanými cementem. 

Domky nízké, naopak dřevěné pravoslavné kostely vysoké.... :-) Kdykoliv když rumuni projdou okolo nějakého kostela, tak se třikrát pokřižují :-) Platí to i v autě - takže je celkem sranda když řidič pustí za jízdy volant aby se mohl pokřižovat... :-)

Sighishoařa je trochu podobná Českému Krumlovu. Jenže Českému Krumlovu v roce 1980 :-) Neopravenému, zašlému, turisty dosud neobjevenému... :-) Křivolaké uličky historického centra, pevnost tyčící se nad celým městem, šedá barva všech fasád domů ve městě, to dodává tu pravou atmosféru středověkého města.
A když pak navíc pobíháte celou noc po setmělé pevnosti abyste našli staré runy a pomohli osvobodit nespravedlivě uvězněného chasníka, kterého chce Vlado Terpeš ráno popravit, připadáte si fakt jako ve středověku :-) Mimochodem - Vlado Drákula Terpeš neumí moc hrát šachy a chasníka jsme v 3:30 ráno osvododili :-)
Drákula v Sighishoaře pozval všechny na návštěvu k sobě domů :-) V transylvánii o něm koluje mnoho strašidelných pověstí a legend, však příběh o drákulovy byl i jedním z nejúspěšnějších českých muzikálů :-) Drákulovský hrad Bran však moc strašidelně nevypadal a ani žádní upíři kolem nelétali ... :-(O mnoho přívětivěji vypadal zámek Peles v Sibiu - poslední sídlo rumunských králů.
Zpátky v Bukurešti. Co dodat - snad jen že Bukurešt není tak špinavé město jak si každý myslí. Hodně se opravuje a věřím že za pár let to bude velmi oblíbená turistická destinace. Ve městě nejsou skoro žádní bezdomovci - prý odjeli žebrat do Prahy, kde je víc turistů... :-) Auta rozhodně nejdou žádné staré kraksny. Na silnicích je vidět překvapivě hodně českých Fabií a Octavií, ale hlavně nových rumunských Dacií. Pořád ale platí, že se jezdí i na červenou a nejdůležitější součástí auta je klakson :-) Snad jen toulaví psi splnili očekávání :-) Ve městě jich je fakt spousta, na každých 10 obyvatel Bukurešti připadá jeden toulavý pes :-) Ale Bukurešťané to vědí a o své toulavé pejsky se vzorně starají :-) Tak Pápá Rumunsko a doufám, že brzo naviděnou :-)


